Kdo jsem
Jsem člověk s hlavou plnou otázek a srdcem, které touží po hloubce a opravdovosti. Jako svoje poslání vnímám zažehávat kolem sebe inspiraci. Třeba inspiraci k tomu být tou nejlepší verzí sebe sama. 🙂
Už od dětství mám neúvnavnou touhu zkoumat, kam vlastně patřím, a jak se napojit na domov uvnitř nás. Jak ho opravdu procítit a ne o něm jen vědět. Metoda Cesta (The Journey od Brandon Bays), se kterou pracuji od roku 2022 v češtině i v angličtině, je jedním z nástrojů, které mi tuhle touhu pomáhají splnit.
Těší mě vytvářet bezpečný prostor, kde klienti můžou uvolnit nedoprožité emoce, dojít k úlevě od starých emočních zranění a znovu se spojit se svojí vnitřní moudrostí, péčí a vedením.
Pevně věřím tomu, že klíč ke spokojenému životu tkví v tom tuto sílu v sobě objevit, prožít – a naučit se k ní pravidelně vracet.
Vytvářím bezpečné prostředí, kde se můžete znovu spojit se svou vnitřní rovnováhou a uzdravit to, co vás od ní vzdálilo. Doprovázím vás na cestě zpátky domů, k sobě.
Paseka plná pastí
Už odmala jsem cítila, že mám v uvnitř sebe hlad po něčem, co se nedá nasytit. Jakobych nikam opravdu nezapadala. Jakoby mi chybělo něco, co všichni kolem mě buď měli, nebo jim vůbec nescházelo.
A protože mám v povaze snažit se všemu přijít na kloub, zkoumat, jak věci fungují a jak je „hacknout,“ začala jsem kolem třinácti let tíhnout k seberozvoji. Postupně jsem odkrývala, že si z dětství i pozdějších let nesu spoustu zranění a vzorců, které mi sice nikdo záměrně do mysli nevložil, ale které mi i přesto dělají v životě pořádnou paseku.
Věty jako „Když se vztekám, nikdo mě nemá rád.“ – „Musím to dokázat, jinak nestojím za nic.“ – „Jsem na život sama, jsem opuštěná.“ – „Jsem na lidi moc, zůstanu sama.“ – „Nikdy nebudu dost.“ – „Nesmím mít strach.“ byly jenom špička ledovce.
Cesta vedla k Cestě
Informace ze seminářů, přednášek a terapií moje mysl hltala, uvnitř jsem je věděla, ale jako součást svého světa jsem je necítila.
V roce 2012 jsem se skrze svoji vlastní terapii seznámila s metodou Cesta a začala jsem se o ni zajímat. Ze začátku jsem byla skeptická a moje mysl mě ke spoustě pocitů vůbec nechtěla pustit:
„Co bys byla za člověka, kdyby ses takhle cítila?“ – „Takhle se přece nemůžeš cítit, vždyť lidi kolem tebe dělali to nejlepší, co mohli!“ – „K čemu mi bude se v tom znovu vrtat, když už je to dávno pryč?“
Postupně jsem ale začala cítit, že se něco mění.
Co mi Cesta přinesla, a co mi pomohla odnést
Začala jsem se znovu napojovat na něco silného a podpůrného v sobě, u čeho jsem cítila „Tohle jsem opravdu já. Tady jsem doma.“ Najednou to už nebyly jen slova, které člověk v poli seberozvoje tak často slýchá. Najednou jsem cítila to opravdové přijetí sebe sama jako skutečný prožitek. Začala jsem lépe chápat sebe i ostatní, a především děti kolem sebe.
Zažila jsem, jaké to je se přijmout se všemi svými emocemi a zároveň s jistotou vědět, že „Já nejsem moje emoce. Jsem jen ta, kým procházejí“. Poznala jsem, jakou ohromnou sílu může mít odpuštění sobě a druhým. Objevila jsem místo v sobě, kde jsem najednou věděla a cítila ve všech kostech, že jsem dost, a že sem patřím. Místo, kde nejsou myšlenky, je tam jenom ticho, klid a důvěra, a které na mojí neustále šrotující mysl působí jako balzám.
Dokázala jsem si „zpracovat“ smrt velmi blízké osoby, která mě mnoho předchozích let sužovala dnem i nocí. I teď se mi po ní samozřejmě zasteskne, objeví se slzy, často si na ni vzpomenu. Ale už to na mě netlačí ze všech stran a pocit nespravedlnosti vystřídala láska.
A taky mi došlo, že není potřeba být zenový guru, který má všechno zpracované, abych dokázala pomoct i dalším lidem
Protože když se na sebe všichni upřímně podíváme, zjistíme, že každý máme věci, které se na sobě učíme přijímat a zpracovávat celý život. Že plout na duhovém obláčku nonstop štěstí nikdy nebylo cílem.
Znamená to, že se mi to daří žít sto pět procent času a mám teď celý život na háku? Rozhodně ne. Ale znamená to, že vím, že ten klid a domov ve mě existuje a že se k němu umím a chci stále vracet.
V únoru 2024 jsem dokončila dvouletý výcvik a stala se akreditovanou průvodkyní metody Cesta. Na semináře se opakovaně vracím i jako trenérka – a jako člověk, který se pořád učí, roste a je v tom stejně jako všichni ostatní: na cestě.
Radši emoce než nemoce.
Pevně věřím tomu, že jsme komplexní systém, kde je všechno propojené. Že náš vnitřní svět je pevně spjatý s naším fyzickým tělem.
Když prožíváme silnou emoci a potlačíme ji, nebo si nedovolíme ji naplno prožít, naše buňky si to zapamatují a postupně si na základě této vzpomínky vybudují – ve snaze nás ochránit – nějaký nepravdivý úsudek a poté nezdravý vzorec chování nebo dokonce nemoc.
Cestu vidím jako jeden ze způsobů, jak se k těmto vzpomínkám buněk dostat zpět a znovu obnovit jejich schopnost se přirozeně uzdravit.
Umožňuje potlačené emoce uvolnit, podívat se novým způsobem na situace, které v nás zůstaly zaseknuté a zprostředkovat nám korektivní prožitek.
Učí nás vnímat signály vlastního těla a emocí, které si říkají o pozornost. A připomíná, že to nejdůležitější – klid, sílu i odpovědi – máme už dávno v sobě.
Klíče máte u sebe. 🙂
Cesta jako součást života
Přijde mi trefné, že směr, který mě zaujal, se jmenuje právě Cesta, protože jsem odjakživa byla v srdci umělec a cestovatel. Mnoho zásadních momentů mého života bylo spojených právě s cestováním a hledáním domova v sobě.
V sedmnácti jsem odletěla na rok do Texasu. Dodnes ve mně rezonuje ta odvaha, odhodlání, i strach z odloučení a neznáma.
Ve snaze propojit mé milované umění s něčím praktickým jsem si vysnila studium architektury, které mi přineslo zejména cenné životní lekce. Zjistila jsem na vlastní kůži, jak rychle se dá postavit bytelná klec z vlastních bloků a pochybností, když uvěříme, že naše hodnota závisí na mínění ostatních. Následně jsem pak strávila několik let jejich pečlivou demolicí.
Škole ale vděčím za dvě svá velká uvědomění, která dodnes často a ráda využívám.
Zaprvé: „Správná otázka není, jestli je něco možné, ale za jakých okolností by to šlo.“
A zadruhé: „Jaký nejmenší krok můžu udělat právě teď?“
Další zásadní kapitolu pro mě znamenalo stěhování do Německa, kde jsem strávila téměř deset let. Kromě spousty šťastných chvil jsem také pochopila, že život v jiné zemi je přímou branou do mnoha bolavých témat uvnitř nás.
A zároveň i velkou školou odpovědnosti. Pochopila jsem, že svůj život držím v rukou jen já sama – i když se občas třesou.
Správná otázka není, jestli je něco možné, ale za jakých okolností by to šlo.
Co mám za sebou
09/2024 – 06/2025
12/2024 – 04/2025
12/2023
11/2023
05/2022 – 02/2024
10/2012 – 11/2019
2008
Výuka angličtiny na svobodně demokratické škole
Metodický kurz Zážitkové pedagogiky, Prázdninová škola Lipnice
Journey Practitioner Mastery, Brandon Bays, Praha
Cesta s dětmi (Kids‘ Journey)
Sebezkušeností akreditovaný program pro terapeuty Cesty, Brandon Bays, online, 200h
(Journey Accredited Practitioner Programme)
– Seminář Léčba vědomou komunikací (Healing with Conscious Communication)
– Seminář Vedomá hojnost (Conscious Abundance)
– Seminář Bez ega (No Ego)
– Coaching Bez ega (No Ego Coaching)
– Life Transformation Week
Studium architektury v Praze a v Hamburku, aneb katalyzátor seberozvoje
Kurz automatické kresby (Marie Machková)
Je velký rozdíl mezi vizí a plánem. Vize je maják, který nás vede a je nám oporou. Plán je potvora klouzavá a je potřeba ho měnit podle okolností.
Co dalšího mě ještě baví
Prý to působí neprofesionálně, když má člověk moc zájmů. Mě ale na světě baví obrovské množství věcí a dneska už se ke své multipotencialitě naštěstí hrdě hlásím. Všechny moje volnočasové počiny mi přináší naplnění a upřímnou radost. A co nám více pomáhá vrátit se Domů k sobě, než právě tohle. 🙂
Tak jste ready?
Maluju mandaly, abstrakce a ornamenty, dělám mozaiky v domech a na domech, vyrábím šperky a cokoliv dalšího z rokajlu, pořádám s tím spojené workshopy, učím konverzační angličtinu, pronikám do tajů zážitkové pedagogiky, zbožňuju cestování a psaní humorných cestopisů o něm, miluju seberozvojové a sebepoznávací semináře, rodinné konstelace a emoční jógu, a někdy, když jsou k tomu ideální konstelace, ještě stále navrhuju domy a interiéry.
Máte na mě dotazy?
Pokud vás zajímá cokoliv o mně nebo o tom, jak pracuji, neváhejte mě kontaktovat.