Nedávno jsem četla knihu Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. Bylo to, jako kdyby někdo konečně jasně pojmenoval něco, co jsem už tolikrát cítila a prožila, ale neměla pro to slova. Najednou mi začalo dávat smysl, proč jsem se jako dítě často necítila úplně pochopená a milovaná – přestože mi moji rodiče dávali opravdu hodně. Nešlo o to, že bych lásky dostávala málo, ale že jsem ji potřebovala v jiné podobě.
Tahle tenká knížka rozhodně stojí za přečtení a vřele bych ji každému doporučila. Autor v ní krásně vysvětluje, že každý z nás přijímá lásku trochu jinak – někdo skrze doteky, jiný přes slova ujištění, dárky, služby nebo soustředěnou pozornost. A pokud se nepotkáme v tom správném „jazyce“, můžeme se míjet, i když máme ty nejlepší úmysly. Chapman také hezky formuluje, že milovat znamená se znovu a znovu rozhodovat mluvit jazykem toho druhého. Říkám si, o kolik by nám spolu bylo krásněji, kdybychom dokázali našim blízkým vyjádřit lásku přesně tak, aby k nim opravdu dorazila – a zároveň sami jasně komunikovat, jak ji nejlépe přijímáme.
S tímhle tématem se často setkávám i při sezeních Cesty – ať už ve svých vlastních, nebo u klientů. Bolavé momenty z minulosti, kdy jsme si nepřipadali milovaní a přijatí, často právě proto, že jsme lásku necítili v té podobě, v jaké jsme ji tehdy potřebovali.
Pro sebe jsem objevila, že mým primárním jazykem lásky je pozornost.
Nedělená, soustředěná pozornost, kdy je se mnou někdo plně a naplno přítomný.
Kdykoliv může být řečeno cokoliv, kdy je prostor pro všechno, a já vím, že tam ten druhý bude se mnou – bez soudů a s bezpodmínečným přijetím, ať prožívám cokoliv. Vím, jak obrovsky hojivá je ta jistota, že se můžu bezpečně rozsypat a v podporujícím prostředí se zase poskládat dohromady. A právě proto je tato soutředěná přítomnost i tím, co tak ráda dávám svému okolí a obzvláště klientům v Cestě – absolutní pozornost pro cokoliv, co v tu chvíli prožívají, a 100 % sebe.
Právě skrze tuhle autentickou pozornost se často podaří doplnit lásku i do momentů z minulosti, získat větší klid a nadhled ve vztazích, odpustit sobě nebo někomu druhému, nebo dokonce natrénovat, jak o svém jazyce lásky mluvit s ostatními v každodenním životě. Jsem přesvědčená, že tohle je jeden z klíčů ke spokojeným vztahům v našem životě.
Zpětně jsem si uvědomila, že jazykem pozornosti promlouvají i věty, které jsem si pro sebe nahrála jako večerní hojivý rituál. Vždycky ve mně zanechají pocit, že jsem milovaná, v bezpečí a na správném místě.
Pokud se taky jako já snažíte dát vašemu dni nějaký rámec a zavést si podpůrné večerní rituály, napište mi zprávu s předmětem „večerní rituál“ a já se o ně s vámi ráda podělím.
Vytvářím bezpečné prostředí, kde se můžete znovu spojit se svou vnitřní rovnováhou a uzdravit to, co vás od ní vzdálilo.
Doprovázím vás na cestě zpátky domů, k sobě.